ŽIVOT NA HYPOTÉKU

Kávu si míchal delší dobu, než je obvyklé, a přitom koukal upřeně do zdi. Stávalo se mu to vždy, když nad něčím přemýšlel. Vstal ze sedačky a šel si zapálit cigaretu na terasu hotelového pokoje. Podvečerní Vídeň a výhled na Stefansdom může nahradit jen pohled na krásnou ženu a Ústavu. Dnes očekával dámskou návštěvu. Nejednalo se o žádnou lásku. Je to prostě holka na zpříjemnění čtvrtečního večera. Čtvrtek? Existuje v češtině horší slovo, než je čtvrtek? Určitě ne. Ale zpět k dnešní návštěvě z Čech. Jmenuje se Ema, brunetka, 23 let, studuje obor Matematika v ekonomii a své tělo pravidelně zpevňuje cvičením BOSU. Poznali se na rautu, který byl spojen s ekonomickou přednáškou, na níž Richard vystupoval. Jejich ruce se poprvé dotkly nad posledním krevetovým amuse bouche, což je v podstatě předkrm ve formě jednohubky v nóbl společnosti. Od té doby tráví společné chvíle sexem a občasnými výlety. Oba dobře ví, že spolu nezůstanou, ale tento stav jim v tuto chvíli vyhovuje. Ema není typická zlatokopka, na Richardovi se jí líbí jeho přehled, což u svých vrstevníků málokdy najde a jeho výrazný nos, na které je, jak ona říká - "úchyl". Na Emu se může Richard vždy spolehnout. Ví, že mu ve společnosti neudělá faux pas a všeobecně má tah na bránu, a to nejen psychicky.

Richardovi přátelé jsou většinou zadaní, mají děti a pravidelně splácejí své domy a auta. Tento způsob života Richarda nikdy nelákal, nechtěl žít život na hypotéku. Nikomu do života nekecal, na druhou stranu si chránil svůj "svobodný" život. Věřil, že když do své práce vloží jen o deset procent navíc než ostatní, úspěch se musí dostavit. A logicky se dostavil. Splnil si svůj sen a nyní je majitelem tří restaurací, z nichž jedna je dokonce zde ve Vídni. 

Nyní čeká na Emu, ale již od rána se mu hlavou honí myšlenky, jaké by to bylo, kdyby se usadil a měl děti s některou jeho expřítelkyní. Uznal, že tak úspěšný byznys by nikdy nerozjel. Patrně by se ani nepodíval do tolika cizích zemí a už vůbec by neměl tolik sexu jako doposud. Samozřejmě, lidé ve vztahu vymysleli nevěru, ale ta se mu vždy protivila.  S touto životní svobodou jsou také spojeny jeho ironické poznámky na život a občas i ženy, kterých ve svém životě poznal mnoho, tak si to může tak trochu dovolit. Občas nechápe partnerské narážky na manželky svých kamarádů, kteří by s Richardem namísto rodinných výletů pili až do rána v baru. "Tak proč ses ženil, ty blázne?!" to je většinou jeho první otázka. Na druhou stranu nechápe také jejich manželky. Proč nejsou více samostatné a nejedou na výlet s dětmi třeba samy? Právě tyto taškařice jej od rodinného života odrazovaly, i když musí být určitě fajn nevracet se do prázdného bytu.

Během života odmítl mnoho žen. Byly mezi nimi opravdové krásky, ale po páté schůzce to většinou ukončil. Cítil, že je svazován jejich nároky, požadavky a tím, jak si ho představují v roli muže, ale ony samy jsou se sebou spokojeny. "Když necítíte zpětnou vazbu, ruce pryč." bylo jedno z jeho pravidel a pro úspěšnost jej rád opakoval. "Jsi moje nové boty. Vždy, když mě muž odmítne, koupím si nové boty!" tak zněla smska od jedné odmítnuvší. Richard doufal, že si dotyčná jako kompenzaci koupí alespoň pěkné boty, a ne třeba žabky. Přestože na "slečnu botovou" často vzpomínal, musel jejich schůzky ukončit, měl prostě tenkrát hodně práce. Představa jedné schůzky za měsíc by mu přišla z jeho strany sobecká, navíc když vycítil, že by mohlo jít o něco víc než o pouhý rozmar. Abyste to pochopili správně, Richard není nepřítelem žen. Ženy miluje. Některé i čtyřikrát denně. Jsou pro něj jeho múzou i vnitřním motorem jeho života, ale občas ho serou. Nic víc, nic míň. 

Během jeho usilovného přemýšlení nad vlastním životem a vztahy zapomněl na čas. Ema už zde měla dávno být a popravdě se na ni upřímně těšil. Převlékl se do košile a u pokojové služby nechal objednat nejlepší  láhev šampaňského. Představoval si, co bude mít Ema na sobě, až vejde do pokoje. Vytvořil si scénář na pět variant, které kousky z ní okamžitě svleče a které jí naopak nechá pro větší fantazii. Ženy, které jsou do pěti vteřin svlečené, to je jako přijít do kina na konec filmu. I když dobrého filmu. Stejně by mu udělala nejvíce radost, pokud by na sobě měla jen tepláky a pod nimi černá tanga - na to je zase "úchyl" Richard. 

V tom se otevřely dveře. Na prahu stojí Ema. V jedné minutě střídá návaly smíchu pláč.

"Co se stalo, Emo?"

"Jsem těhotná," vykřikne, ,,co budeme dělat?"

Richard chvíli jen stojí a mlčí. Pochopil, že celý den přemýšlení nebyl bezdůvodný.

"Promiň, někdy jsem strašná plačka!" řekne Richard a utírá si slzy do značkové košile.

"Co bychom dělali, oslavíme to!"

Ema se k němu rozeběhne a políbí ho. 

"Alespoň nemusíme řešit hypotéku!" hlesne Richard, což oba rozesměje.

ŽENSKÉ DNY

1/

V televizi právě dobíhají závěrečné titulky romantické komedie "Láska nebeská". Ano, mrazivou sobotu ovládla romantika a s ní kulturně spojené vše, co  k ní patří: Když Harry potkal Sally, Láska přes internet, Notting Hill a ostatní filmové klasiky, které Vám na tváři vykouzlí jaksi permanentní, strnulý úsměv. Naštěstí se kolem nepovalují probrečené papírové kapesníky a nic nenasvědčuje bolestivému rozchodu. Pokud nakouknete do historie prohlížeče v počítači, jenž je umístěn v rohu pokoje u okna, bez problémů vytvoříte cédéčko s názvem "Top 30 ploužáků". Vašek Neckář, Celine Dion a  hity z "Hříšňáku" by se umístily na prvních příčkách. Tento rok je to poprvé. Šimon prostě zažívá jen jeho "ženské dny".

Nemusíte se však obávat, průběh u mužů se liší od toho ženského. Šimon je heterosexuál, o čemž se několikrát a opakovaně utvrdil, a nemá v plánu to nijak měnit. První "ženský den" zažil v osmnácti letech. Jeho zamilovanost byla právě na maximu, takže si asi na 30 vteřin představil, jaké by to bylo vzít si tenkrát jeho první lásku. 

Nyní, když čerstvě překročil práh třicítky, usoudil, že to byla dost hloupá představa. Vraťme se ale k jeho ženským dnům. Abyste to správně pochopili, když je Šimon zadaný, "ženské dny" prakticky nemívá, protože bojuje s každou partnerkou o svůj mužský, maskulinní svět a dominanci. Ovšem v době, kdy je single, má čas na blbosti a na předlouhé úvahy nad sebou samým. Tudíž jednou, dvakrát za rok zažije onen den, který se občas protáhne. Naštěstí tento stav není trvalý a následně oslavuje návrat do normálu s jeho přáteli popíjením piva a historky o nahých ženách zajídá pečenými žebry a biftekem. Pokud jsou právě prožité "ženské dny" silnější, připojuje se Šimon i k debatám o fotbalu. Jen pro jistotu.

2/

"Nazdar ty vole, co děláš," volá Šimon jeho kamarádovi Jakubovi, ,,pojď na pivo, je to tu zase!"

"Oukej buzno, za hodinu U Čápa!"

3/

"Díky, že jsi přišel, opět zažívám ty zpropadené ženské dny," říká Šimon Jakubovi, ,,takže jsem potřeboval slyšet něco drsnýho!"

"Normálně bych Tě s ženskými dny poslal do prdele," odpovídá s úsměvem Jakub, ,,ale mám je taky, sakra!" 

"Děláš si prdel, že?" nevěřícně kroutí Šimon hlavou.

"Ne, fakt, zrovna když jsi volal, jestli nezajdeme na pivo, tak jsem koukal na Bridget Jonesovou!" 

"Jedničku, nebo dvojku?" ptá se Šimon.

"Dvojku," odpoví Jakub se stydlivým výrazem ve tváři, ,,není to nejhorší film, čoveče!"

4/

Když přátelé probrali konec druhého dílu Bridget Jones, svěřil se Šimon Jakubovi, co mohlo být spouštěčem jeho "ženských dnů". 

Šimon byl minulý pátek v klubu. Když přátelé postupně odcházeli, rozhodl se ještě pro jeden drink na baru. Kousek od něj si všiml krásné dívky, která se bavila s dosti podivným chlapíkem, kterého znal od vidění. Přesně ten typ začínající konverzaci na téma porno a s žádostí o zaplacení panáka. Když Šimon z klubu odcházel, u šatny potkal onu krásnou slečnu. 

"Dávejte si na něj pozor, slečno." nenápadně Šimon varuje krásku.

"Na koho," ptá se jej neznámá kráska, ,,aha, ten byl dost divný, co?" 

"No, pokud mu chcete platit i za sex, tak je to ten pravý!" reaguje drze Šimon a v duchu si uvědomuje, že tato hláška se mu příliš nepovedla. Překvapivě to ale krásnou neznámou rozesměje.

"Řekla jsem mu cizí jméno, nebojte se," odpověděla neznámá, když se dosmála, ,,navíc se mě neustále ptal, jestli mu zaplatím drink." 

Šimon se slušně rozloučil a rozhodl se, že je nejvyšší čas jít domů. Když vycházel ze dveří klubu, nedalo mu to, otočil se a směřoval otázku k neznámé blondýně: "Slečno, a mně řeknete Vaše jméno?" Šimona vlastní reakce překvapila, protože blondýnky nejsou jeho typ, ale tahle má pro něj neuvěřitelné charisma.

Neznámou Šimonova reakce opět rozesmála. 

"Za tu dobrou radu si to zasloužím, nemyslíte?" ptá se ji Šimon drze a dívá se jí do očí. 

Venku společně prohodí pár vět. Na půl pátou ráno se konverzace nese v milém a vtipném duchu. Jak už to tak bývá, jakmile se seznámíte s pěknou holkou, v tu nejlepší chvíli se objeví její kamarádka, která svým nedočkavým pohledem naznačuje všem okolo, že je na čase jít domů. 

O neznámé se pouze dozvěděl, že se jmenuje Jana. Prý Jana Tulínková, což ho na chvíli utvrdilo v tom, že si příjmení právě vymyslela, protože takhle blbé příjmení snad nikdo nemůže mít.

"Těší mě, já se jmenuju Šimon - Šimon Tulínek!" plácne ze srandy.

5/

Když se Šimon vrátil opile domů, napsal si na kousek papíru "Jana Tulínková", to pro jistotu, aby její jméno nezapomněl a mohl se jí ozvat třeba na facebooku. 

Odpoledne vstal Šimon unaveně z postele a ihned si všimnul papírku se jménem, bohužel pro něj, "Jana Tulínková" nebyla v internetovém světě nikde k nalezení. 

Připadal si jako princ z Popelky, který měl místo střevíčku jen jméno Jana a to si navíc nebyl jistý, zda je pravé. Po zbytek dne v kocovině přemýšlel, jak ji ještě jednou vidět. Samozřejmě si ihned zakázal nápad napsat na stránky klubu, kde se potkali, aby se mu dotyčná ozvala. Tento nápad se mu zdál dost infantilní. Nechal tedy vše náhodě a říkal si, že pokud se ještě jednou mají potkat, tak se potkají.

Ani ne hodinu poté pípla Šimonovi zpráva na facebooku: "Ahoj Šimone, včera jsme si asi nerozuměli, žádného Šimona Tulínka jsem najít nemohla, ale naštěstí máme několik společných známých a já Tě nakonec našla podle fotky." Jana (Slatinová)

Šimon měl z nečekané zprávy obrovskou radost. Od té doby si psal s Janou prakticky denně a ani jeden z nich nedokázal pochopit, odkud se při jejich prvním setkání vzalo slovo "Tulínek - Tulínková".

Když si Jakub Šimonův minipříběh doposlechl, vypadal překvapeně.

"To je dobrý," komentuje vyprávění, ,,lepší než Bridget, ty vole!"

6)

A právě  v těchto dnech, kdy se seznámil s Janou, na sobě Šimon pocítil dopad "ženských dnů". Místo toho, aby z něj testosteron zářil jako měsíc v úplňku, změkl jako pohled roztomilého kotěte.  Rozhodl se zavolat Jakubovi, jak se vypořádává on s ženskými dny.

"Nazdar, tak jak, brečíš pořád u Titanicu?" ptá se s úsměvem.

"Ne, už je to v pořádku, včera jsem ohnul jednu modelku!" směje se Jakub vítězně.

7)

Šimon pracuje jako novinář - sloupkař a rozhodl se podělit o své zážitky s "ženskými dny" do zítřejšího vydání novin. Samozřejmě, že příběh uvede jako zážitek jeho kamaráda Jakuba. 

Článek sklízí velký úspěch a Šimon je zván do televizních pořadů a rádií, aby se o mužských "ženských dnech" dozvěděla široká veřejnost. Když se Šimon vrací z natáčení pořadu "Sama doma", pípne mu esemeska: "Ahoj Šimone, těm Tvým ženským dnům dnes musíme udělat konec. Stav se ke mně v sedm na večeři. Jana."

Stejně jako ženské dny i mužské "ženské dny" končí podobně jako tento příběh. Happyendem. Někdy.

POHOVOR PANÍ KUČEROVÉ

1/

"A dost!" řekla si paní Kučerová po pravidelném měsíčním výběru svého důchodu na poště.

Z televize i novin každý víme, jak těžké je pro důchodce vyžít měsíc co měsíc s důchodem. V případě paní Kučerové je tomu zrovna tak. Jako bývalá švadlena si nemůže vyskakovat. Její manžel Josef tráví zasloužený odpočinek pravidelným sledováním televizních fotbalových zápasů, které za mohutného pokřikování zapíjí levným lahvovým pivem z Německa. Když zrovna nekouká na fotbal, jde na procházku s jejich kokršpanělem Andym.

Z těchto důvodů a přebytku volného času se rozhodla odpovědět na pracovní nabídku inzerovanou v novinách. Oblékla si tmavé formální kalhoty, které si před rokem sama ušila na pohřeb její sousedky a kamarádky Marušky. Ke kalhotám zvolila bílou halenku s vyšívaným vzorem a černé otevřené polobotky, jež ozvláštnila bílými ponožkami. Celý outfit pokřtila dámským sprejem - vánočním dárkem od vnuček, které se mimochodem výrazně spolupodílejí na jejím přečerpaném bankovním účtu. 

"Aničko," ptá se ji manžel Josef před odchodem na pohovor, ,,stojí Ti to na stará kolena za to?"

Josefovi před dvěma dny suše oznámila, že se chce ucházet o pozici uklízečky v nedaleké základní škole.

"Jo!" odpoví rázně Anna Kučerová a jako samozvaná zachránkyně rodiny mu práskne dveřmi před nosem. 

2/

Odvážná důchodkyně dorazila na přijímací pohovor o půl hodiny dříve. Na prázdné chodbě si sedla naproti dveřím číslo 261, za kterými se rozhodne, zda nabízené místo telefonní operátorky dostane. Sice má menší výčitky, že Josefovi neřekla celou pravdu, ale dělá to pro rodinu. V ruce žmoulá ucho své hnědé kabelky a z otevřené peněženky na ní vykukují fotky jejího manžela, dvou dcer a tří vnuček. 

Kdyby se tenkrát neotevřely dveře a za nimi neviděla stát personalistku Klusáčkovou, patrně by tehdy utekla.

"Dobrej, vy jdete k nám na ten pohovor, že jo!" ptá se personalistka nervózní paní Kučerové.

"Ano, prosím!" odpovídá s chvějícím se hlasem.

"Tak si běžte sednout do kanclu, hned jsem zpátky," informuje ji mladá a usměvavá dívka.

3/

Když se personalistka vrátila, probrala s paní Kučerovou klasická témata. Proč chce pracovat právě u této společnosti, prošly její životopis, v jaké dny by mohla do "officu" docházet a došlo i na otázky výše mzdy.

"Officem myslíte kancelář, že?" zeptá se opatrně paní Kučerová.

"No jasný," dostává se jí odpovědi, ,,ale nebojte se, angličtinu po Vás vyžadovat nebudeme!"

"Já Vás nyní zavedu do našeho call centra a můžete si to rovnou vyzkoušet, co říkáte?" ptá se zkušeně personalistka.

"Můžeme to zkusit," odpoví paní Kučerová, ,,snad nebudu příliš nervózní, nejsem již delší dobu v každodenním kontaktu s lidmi!"

"Ničeho se nebojte, paní Kučerová, za chvíli se do toho dostanete!"

4/

Po příchodu do call centra nasadili paní Kučerové sluchátka s mikrofonem a usadili ji k počítači. U okolních stolů sedí mladá maminka držící své batole v náručí, dále jeden mladý pohledný muž koketující s mladou operátorkou a dvě postarší dámy, zhruba ve věku paní Kučerové.

"Tak paní Kučerová, na obrazovce vždy uvidíte příchozí hovor," vysvětluje jí personalistka, ,,tímto tlačítkem jej přijmete."

"Text je zcela ve Vaši režii, případně můžete využít tento předtištěný." ukazuje na složku vedle monitoru.

"Zrovna Vám někdo volá, tak to vezměte!" 

"Dobrý den, tady Kučerová, co si přejete?" započne s nedůvěrou telefonát.

Ve sluchátku se ozývá ticho a poté už jen pípání položeného hovoru.

"To se občas stane, že se klient splete," informuje ji s klidem personalistka, ,,zkuste příště využít i našich materiálů, paní Kučerová!"

"Vidíte, na lince máte další hovor, nebojte se!"

"Ahoj, tady Izabela, jak se máš, seš taky tak nadrženej jako já!" hovoří do telefonu a diví se, cože to právě vypustila z úst.

"Jo, jasně, jsem tady sama, chceš, abych pozvala svou mladou kamarádku a Ty sis s námi mohl hrát?" pokračuje a stydlivě koukne na starší kolegyni od protějšího stolu.

"S klidem, paní Kučerová!" špitne jí potichu personalistka.

"Aha, stará Ti odešla do obchodu, jo," reaguje na mužský hlas, ,,tak to musíme dát rychlovku, ty kanče!"

V tom se z druhé strany sluchátka ozve věta: "Andy, neštěkej na mě, vidíš, že telefonuju."

,,Počkej až přijdu domů, ty prase jedno," křičí náhle rozčílením paní Kučerová do telefonu, ,,vím, že seš to Ty, Josef!"

TŘÍDNÍ SRAZ

"Dobré ráno, Vietname"

1/

Budík zazvoní pokaždé v jiný čas. Někdy mezi osmou, někdy až desátou hodinou dopoledne. Kvído zrovna blokuje opakující se zvuk nenáviděného přístroje. Vstane, a pokud zrovna nepotřebuje nutně na záchod, zapálí si prvně cigaretu. Během těchto čtyř minut si obvykle naplánuje svůj den. Jako firemní právník nemusí zažívat každodenní stereotyp, tedy vstát, odjet do práce a na konci dne se unaveně vracet do svého hnízda. Jednoduše má svou kancelář doma a pracuje zrovna, když chce nebo pokud něco nutně spěchá. Snídani klasicky vynechává. Kvído totiž jí nerad sám a proto si říká, že snídani bude sdílet až s budoucí exmanželkou a snad i s vlastními dětmi.

Ještě v trenýrkách si zapne emailovou poštu a zkontroluje denní úkoly. Mezi maily od ředitele a  sekretářky rozklikne zprávu od Jany, jeho bývalé spolužačky z gymplu. 

"Ahoj spolužáci, již delší dobu nebyl žádný sraz, co se takhle sejít po dvaceti letech U Krále, v sobotu 24. listopadu v 18 hodin. Účast mi potvrďte kvůli rezervaci. Díky, těším se na Vás děcka, Jana." 

Slovo "děcka" jej rozesměje a jako čtyřicetiletý mužský si vybaví pár momentů ze studií na střední škole. Bylo to v tomto pořadí: holky, rum, cigarety, holky, maturita, holky, vodka, cigarety a nakonec holky. 

"Byly to krásné roky!" říká si v duchu a do detailu si vybavuje ňadra svých bývalých lásek.  

Pro velký úspěch tuto stejnou osnovu praktikoval i na vysoké škole a v podstatě je tomu takto i dodnes. Akorát škola byla vyměněna za práci a příležitostné psaní. Levný alkohol vytěsnil Jameson. 

Kvido se zvláštní radostí, ale zároveň i nelibostí účast na srazu potvrdí. Toho dne pracuje až do noci.

"Den D"

2/

Sobotní dopoledne tráví Kvido na dálnici D1 a v silných refrénech neúspěšně vypomáhá svému oblíbenci Jimu Morrisonovi, jenž ho doprovází na všech cestách. Během jízdy vyřizuje telefonáty od spolužáků, se kterými je od maturity v běžném, dá se říci jednoměsíčním kontaktu u piva nebo večeře. 

Postupně se domluvil s Evou, Milošem, Davidem a Adamem, že na sraz dorazí společně a předtím si zajdou sólo na skleničku. Ano, i po tolika letech se obávají přijít každý zvlášť. Pouto a jakási věčná  dětinskost jen tak za roky nevymizí. Po dvou hodinách cesty a zpěvu konečně dorazil do města, kde vyrůstal. 

3/

Na lehké večeři s přáteli probírá ve zkratce své životy, práci a rodinu. Od gymplu se pravidelně setkávají, není proto důvod k dlouhým řečem.

"No, popravdě se mi tam moc nechce, chlapci." pronese Eva.

"Komu by se taky chtělo mezi tisíce fotek ubrečených harantů, svateb a neúspěšné odtučňovací kúry," odpoví jí Kvído, ,,ty srazy jsou strašný klišé!" 

"No co, ožereme se, uděláme ostudu a klidně můžeme jít někam pokračovat!" reaguje realisticky Miloš. 

"Jak se těšíš na Irenku, Adame," zeptá se Kvído drze svého kamaráda na jejich bývalou spolužačku, ,,zopakujete si stužkovák?" 

Kvídova poznámka nechává Adama naoko klidným, ale v mysli vzpomíná na Irenina velká prsa a její vlasy, které vypadají, jako byste na železo nalili vodu a nechali  čas a kyslík působit. 

David jen tiše své přátelé poslouchá a usmívá se. David totiž mluvit nemusí, jeho výrazy mluví za něj. Po chvíli se podívá na své hodinky a tím přátelům naznačí, že je již čas pomalu vyrazit.

"Nejez žlutý sníh"

4/

"Ááá, už jsou tady, rebelové z gymplu!" zakřičí neznámý ženský hlas ihned po příchodu nerozlučné party na sraz. 

"Už to začíná!" řekne potichu svým přátelům Kvído a nechápe, co bylo rebelské na tom, říct během studií učitelům vlastní názor a nelézt jim přitom do zadku. 

"Kouření a pití levného vína ve školní šatně by se ale za rebelské dalo lehce považovat." doplňuje s úsměvem svůj názor.

Na srazu jsou vytvořené skupinky lidí, stejně jako tomu bývávalo na gymplu. Po dvaceti letech se vůbec nic nezměnilo. I učitel tělocviku Přádovský, který jako jediný na setkání z učitelského sboru dorazil, je stejně vilný k děvčatům, jako před léty. 

Po druhém pivu se Kvído opatrně rozhlíží po svých spolužácích a usoudí, že ti, kteří zůstali v jejich rodném malém městě, vypadají o poznání starší a ustaranější, než ti, kteří dnes žijí ve větších městech. Nedokázal ale pochopit, proč tomu tak je. Některé spolužáky vůbec nepoznává. Většina z nich ztloustla, zplešatěla a zfotrovatěla. Naopak není schopen si přiřadit větší prsa a změnu barvy vlasů k tehdy plochým spolužačkám.

"To není možný, vždyť ta je měla jak veverčí uši!" špitne Kvídovi Miloš do ucha, popisujíc Moničina prsa. 

"Plastika, kamaráde!" odpoví nechtěně nahlas Kvido, čehož si Monika okamžitě všimne a nenápadně svá ňadra zkontroluje.

"Pozor, začínají se vytahovat fotky!" procedí Eva mezi zuby směrem k Milošovi a Kvídovi. 

"No nic, situace si žádá Jamesona." usoudí správně Kvído a objednává pět skleniček pro své přátelé.

"A prosím bez ledu, slečno!" upozorní na  svůj požadavek krásnou, hnědovlasou barmanku a nenápadně se jí koukne na zadek.

"Hele, tady jsme na lyžáku!" vykřikne pořadatelka Jana na právě kolující fotografii.

Kvídovi se vybaví vzpomínky na první ročník a lyžařský kurz.

"Jj, to bylo ještě v prváku," vzpomíná, ,,po desáté večer jsme měli zákaz chodit na záchod, tak jsme chcali z oken!"

Kvído upoutal svou historkou zájem spolužáků.

"Tak jsem si klekl na římsu, stáhl kalhoty a započal s vodotryskem," pokračuje v historce, ,,najednou se otevřeli dveře a já myslel, že jste to Vy, pane učiteli Přádovský!"

"Ale byl to jen Miloš, který se zrovna vracel z návštěvy od holek," dodává, ,,nicméně jsem se té situace tak lekl, že jsem blbec vypadl z okna!"

Spolužáky vzpomínka rozesmála. Všichni si představovali nešťastný Kvídův pád z okna.

"Naštěstí pro mě, v ten rok na horách dostatečně nasněžilo, takže jsem jen spadl do dvoumetrového žlutého sněhu!

"Kdo chvíli zvracel, již zvrací opodál"

5/

Zábava se nesla v přátelském duchu. Hlavním tématem byla rodina, práce a úspěchy. O vlastních neúspěších nepadlo ani slovo. Nezúčastněný pozorovatel by namítl, že si právě dalo dostaveníčko klubu "Dokonalých". 

Janu už tyto debaty příliš nebaví, navrhne tedy Kvídovi, aby ještě zavzpomínal.

"Řekni tu historku o "Blujníkovi"! řekne pobaveně Adam a nenápadně mu tak vrací jeho jízlivou poznámku na Irenu. 

"Fakt, vždyť tuhle každý znáte!?" kroutí hlavou Kvído a ví moc dobře proč.

"Tak jo, když jinak nedáte!" 

"To bylo taky ještě v prváku a odpadli nám první dvě hodiny výtvarné výchovy," upřesňuje, ,,třetí hodinu byla písemka z dějepisu, takže nás tady s Milošem napadlo, že přijde ráno ke mně domů a na písemku se připravíme!"

"Bohužel naše prvotní nadšení z učení rychle opadlo a my za hodinu vypili láhev vodky na lačno a k tomu pár štamprlí slivovice!"

"Samozřejmě nás napadlo to nejchytřejší řešení v danou chvíli a my se vypotáceli namol směrem do školy!" 

"No počkej, dopověz Kvído, jak to pokračovalo!" s úsměvem nadhazuje Eva a popohání tak kamaráda k dokončení historky.

"To máš kliku"

6/

"Oukej, tak tedy písemku jsme dopsali a mně se udělalo poněkud dost nevolno!" pokračuje ve vyprávění Kvído.

"Orosené čelo a pachuť v hubě mi jasně napovídaly, že ta vodka prostě musí ven," směje se, ,,pro můj tehdejší organismus to byla nezvyklá zátěž!"

"Tak jsem to hodil před celou třídou a učitelem dějepisu Kramplem, že jo."

"Ano, já seděla vedle něj a tak tak mě ta Kvídova nálož minula!" doplňuje historku Eva, která právě dostala záchvat smíchu a pohladila Kvída přátelsky po rameni.

"No jo, jenže já neměl z toho šoku sílu vyjít ze třídy ven!" upřesňuje situaci Kvído, ,,nejdřív jsem narazil hlavou do dveří, protože jsem nepoužil kliku, blbec ...!"

"... a v momentě, kdy jsem již pochopil, že kliku musím nejdříve stisknout, tak jsem ji nemohl chytit, protože to ten alkoholem nasáklý mozek prostě nebyl schopen pobrat ...!"

"... chvíli byla vlevo, pak vpravo, asi až po minutě tohoto cirkusu, kdy jste mě mezitím všichni pozorovali, jsem konečně ze třídy utekl!" 

"Tak to jsi měl nakonec kliku!" glosuje historku David.

"Pohádková maturita"

7/

Kvídovy historky ze školních lavic jsou příjemným zpestřením večera. Setkání postupně opouští ti, kteří přijeli autobusem a na které doma čekají manželé, manželky nebo děti. Miloš objednává tři láhve šampaňského, zatímco Jana řeší problémy s nezaplacenou útratou prvních uprchlíků.  

"Ser na to, Jani, to nějak vyřešíme!" komentuje neplatiče Miloš. 

"Příště se bude platit hned při objednávce!" plánuje Jana do budoucna jako správná organizátorka.

"Tak na zdraví, na vzdělávací systém v Česku a dnešní sraz!" nadhodí Adam.

"Škoda, že klasicky nepřišel David Šťastný," připomíná Eva jejich oblíbeného spolužáka, ,,od maturity jsem ho neviděla, kde je mu vlastně konec?"

"Ženatý, dvě děti, vesnice!" glosuje Miloš Evinu otázku, ale zároveň jej mrzí, že jejich dobrý kamarád opět nedorazil.

"Maturita, to byla taky sranda, co děcka!" ptá se osazenstva Jana.

"Až na literaturu dobrý," přebírá opět hlavní slovo Kvído, ,,vytáhl jsem si otázku číslo 21 - prozaické útvary v literatuře!"

"Takže jsem asi deset mluvil o pohádkách a za Boha jsem si nemohl vzpomenout, kdo napsal Sněhovou královnu!" 

Učitelka Hajnovská se mě tenkrát zeptala: "Kvído, Vám maminka nečetla pohádky, když jste byl malý!"

"Říkám jí, samozřejmě že četla, paní profesorko, ale neřekla mi, kdo to zrovna napsal," vzpomíná na zkoušku dospělosti, ,,načež jsem všechny členy maturitní komise rozesmál a věděl jsem, že je to v suchu!"

Kdyby Kvído nebyl tak upovídaný, všiml by si, že Adam s Irenou se mezitím nenápadně vytratili na záchod. Určitě by si do Adama přátelsky šťouchl, i když on má v tuto chvíli určitě plné ruce práce. 

Barmanka Kvída neustále pozoruje. Nejen kvůli výši očekávaného dýška. Kvído má dar upoutat pozornost alespoň jedné pěkné ženy v místnosti. Proto je neustále single a brání se být uloven navěky nějakou lačnou saní. Svádí tak vnitřní boj se svou svobodou. 


"Nesnáším loučení"

8/

Nálada a objem vypitého alkoholu v průběhu večera úměrně stoupá. Z původních 25 účastníků zůstalo pouhých sedm statečných. 

"Omlouvám se za vyrušení, ale za chvíli budeme zavírat." upozorní společnost barmanka, která se při sbírání skla bokem lehce otře o Kvídovu paži. 

"Půjdeme ještě někam?" zeptá se Miloš.

"Mohli bychom zajít do klubu Luna," navrhuje Kvido, ,,sice už jsme na to starší kousci, promiň Evi, ale to nám může být jedno!"

Všichni se jednohlasně shodli na tomto skvělém nápadu a společně se vydávají do místního svatostánku zábavy. Miloš cestou nechává kolovat láhev nedopitého šampaňského. 

"Jo, tak do Luny jedině namol," dodává Jana, která se obává, že na tento druh zábavy nemá dostatečně vysoké datum narození v občance, ,,snad tam ti mladí smradi budou více shovívavější ke starším ročníkům, než jsme byli kdysi my!"

Po cestě do klubu si Kvído uvědomil, že v restauraci zapomněl mobil. 

"Lidi, běžte napřed, já se musím vrátit pro telefon," informuje své přátele, ,,za chvíli za Vámi dojdu!"

9/

"Dobrý den, nenechal jsem u Vás mobil?" ptá se krásné barmanky, která právě leští skleničky od vína.

"Ano." odpoví brunetka s pronikavě modrýma očima. 

"Upřímně jsem si ho zde nechal schválně kvůli Vám," vysvětluje zapomenutý telefon, ,,byla to jediná možnost, ač možná nepěkná, jak se zbavit mých přátel!"

"Možná to ode mě bude znít drze, ale jste moc krásná, nezajdeme zítra na večeři a sklenku vína?"

Barmanka se na Kvída roztomile usměje a řekne: "A nedáte si raději snídani u mě, pane vypravěči?"

STOLETÍ PLNÉ PRAVDY A LÁSKY

#nocnimura #mickeymouse

Leknutím jsem se probudil.

"Prosím, ať je to jen sen,"  uklidňuji sám sebe, ,,ať je to jen sen!" 

Třičko na spaní s obrázkem "Mickey Mouse" mám zcela propocené. Cítím se jako plastový kelímek právě dojedeného jahodového jogurtu. Konečky prstů se ujišťuji, zda mám stále svou tvář a kafkovsky se rozhlížím po pokoji, který lehce osvětluje můj notebook. Zjišťuji, že to nebyl pouhý sen, ale že jsem se právě probudil do kruté reality. Stejně jako den předtím, a podobně jako předešlých deset tisíc devět set padesát dnů, na mě zpoza rohu hází nedbalý úsměv 21. století. 

Nedávno jsem se v jednom vědeckém článku dočetl, že sny si člověk pamatuje nejpodrobněji do pěti minut po probuzení. Rozhodl jsem tedy tento zážitek sepsat, i když jsem usoudil, že včerejší snění o mé přitažlivé kolegyni a našemu sexu ve služebním autě, považuji za více zábavný. Vyskočil jsem tedy z postele ke svému počítači a pečlivě sepisuji jednotlivé pasáže onoho strašného zhmotnění mých každodenních myšlenek. 

#sexymodelka #partylife

Ocitnul jsem se na párty v klubu, který je nápadně podobný klubu ve městě, kde jsem vyrůstal. Lidé kolem vypadají spokojeně a popíjejí drinky, což je na párty obvyklé. U baru stojí krásná, vysoká blondýna. Vypadá jako hlavní hvězda hollywoodského filmu, nebo modelka z titulky. U známých pasáží právě hrajících skladeb zvedne ruce nahoru, přivře lehce oči a vydává ze sebe pištivé "whooo" směrem k dýdžeji. Kolem postávající chlápci ji neustále chtějí pozvat na drink. Někteří i vícekrát za večer, za týden, za měsíc. Na maloměstské "zábavě" to bývá obvyklým klišé. Na pódiu právě tančí Michael Jackson. Stále je Afroameričan. 

"WTF a LOL!" pomyslím si pobaveně.

Do této chvíle by se jednalo o klasický sen. 

Vybavuji si, že autor v článku popisoval skutečnost, že sen promítá nejčastěji naše aktuální myšlenky, popřípadě místa, na kterých jsme někdy byli. 

Najednou jsem se ocitl u oné dívky doma. Je ráno. Ona mě nevidí. Otisky tužky na oči dominují jejímu světlému polštáři. Šaty i boty na podpatku leží ledabyle na zemi. Z pozůstatků její večerní krásy zůstal pouze ten reálný základ. Sedí sama ve své kuchyni. Po místnosti se válí kocovina. Na sobě má jen kalhotky a seprané tričko po ex příteli, který s ní už 3 roky nežije. Prý nerada polykala. 

Ukusuje studený párek a zajídá jej tři dny starým chlebem. Vše zapíjí vyprchanou Coca Colou. Příští týden si zajde do klubu opět - čekat na svého vysněného prince, kluka z plakátu a ideál tohoto století. Přes facebookovou aplikaci mobilního telefonu poděkuje všem lidem za skvělou párty. Nakonec nezapomene dodat, že si právě připravila výbornou snídani v anglickém stylu. Přichází první "lajky". 

#loveforever

Ocitám se zpátky v klubu. U baru potkám své dávné přátelé. Usmívají se. Takový ten navoněný páreček z růžové knihovny či latinskoamerické telenovely, který spolu chodí od základní školy. Celý večer tráví bok po boku. U baru, tancem i na toaletu chodí společně. 

On čeká na ni, až vyjde přiopile za dveří záchodu. Mezitím ona sedí v kabince a píše sms svému milenci, se kterým se poprvé vyspala před rokem, když On byl na služebce. Ona zítra vloží na svůj facebookový profil fotku s komentářem: "Včerejšek s miláčkem - jsem moc ráda, že Tě mám!" 

Někteří chlápci jsou hold na život, někteří jen vyvažují nedostatky jejího přítele - někdy se jí On zdá málo zábavný, málo nadržený, nerozumí tolik její duši jako zmíněný milenec a někdy se jí zdá malý. Nejčastěji, když se Ona rozhodne pro boty na podpatku.

#food #sushi

Neznámý muž sedí v asijském bistru. Já stojím v polootevřené kuchyni a nemůžu najít wasabi. Ano, nedávno jsem si doma připravoval sushi a zapomněl koupit onu zelenou křenovou pastu.

Chlápka dělí pár dní od chvíle, kdy se přestěhoval za prací do většího města. Zrovna si fotí své první okusené sushi a odkoukává od okolních jedlíků, jak správně držet hůlky. Ukázkové video na YouTube mu v praktickém životě nestačí. Právě se vyfotil s otevřenou pusou, vkládajíc smotanou rýži obalenou v řase do úst. Během prvních pár žvýknutí se objeví fotka na jeho facebookovém profilu s komentářem: "Jím zdravě, vy nuly!" Doma jej však netrpělivě čeká dva dny otevřená paštika, citrón a zelená pizza šunka. Pár stovek dolarů měsíčně mu jednoduše, jako začínajícímu call operátorovi, na každodenní debužírování nestačí. Přichází první "lajky" s prvními komentáři. Dopřává si jako pán. ROFL.

#zavist #chcitotaky #loveforever

Najednou se objevím v pokoji kamarádky Hany. Večer měla v plánu zajít s kolegyní na piccolo, pardón - espresso, ale nakonec se rozhodla pro společnost chipsů a film Bridget Jones. Prohlíží si facebook a každým posunutím šipky dolů na své klávesnici uvažuje nad svým životem. Zjišťuje, že vlastně žádný život nežije. 

Pracuje jako bankovní poradkyně. I když ji její práce baví a naplňuje, uvědomuje si, že nikdy nebude studovat v zahraničí, nečekají ji promoce, ani zásnuby a o svatbě a bílé hrdličce, která ji posere ty drahé bílé šaty, si může nechat zdát. Dokonce ani na tu krásnou novou svítící pračku, kterou právě sdílela přes Instagram její kamarádka Ema, nebude ještě dlouho mít. 

Ema. Tak ta se právě vrátila ze svatební cesty z Bali, kterou Hana poctí jedním velkým "lajkem". Ema na oplátku "lajkne" Hančin status o dnešním večeru s Bridget Jones. Mezitím, čeká Ema na svého novomanžela, jenž zrovna v zamčené koupelně píše smsky nějaké couře, kterou potkal před rokem v klubu. 

#nevimjaktorict #jsemtakslozity #myslimnatebe #photoshop

V další části mého snu právě sdílím píseň z YouTube. Myslím na jednu dívku a pomocí songu určeného jí, naivně doufám, že pochopí, co k ní cítím. Vlastně dotyčnou ani neznám. Nedávno si mě přidala do přátel a já se do ní okamžitě a bezhlavě zamiloval. Kdybych tak věděl, kolik si dala práce s Photoshopem a správným ořezáním profilové fotky lehce nad její prsa, tak bych to zřejmě neudělal. Na síti může být každá krásná. 

"You are so beautiful" od Joe Cockera vystihuje snad vše, ne? 

Neúspěšně vkládám píseň na mou zeď. Wi-fi se prostě nechce chytnout. 

"Pitomý signál", nadávám si pro sebe. 

Připojení ve snu trvá věčnost. Konečně. "Lajkují" to však jen mé kamarádky a holky, o které nemám zájem. Zvláštní, že se vždy chytnou jen potencionální ctitelky. Nechápu, proč se zrovna ocitám v zoo. Klece jsou prázdné a kolem mě pobíhají divoké šelmy.

#pohovor #ferarri

"Dobrý den, vítejte v nejlepší společnosti na světě zabývající se finančním poradenstvím." pronáší ke mně mladý dvacetiletý hejsek Jimmy. Má nasazený klaunský nos. Ze všech sil se bráním smíchu. Raději chci být zpátky v zoo, než tady.

"Vzdělání, které nám nabízíte, nás nezajímá," dodává Jimmy, ,,já sám mám absolvované pouze večerní kurzy, jak rychle zbohatnout!"

Netuším, jak odpovědět. Neustále se mě ptají, zda vím, co je to pyramida. Kolegyně mladého hejska mě ujišťuje, že důležitý je tah na bránu a klient. Pokud budu šikovný, můžu mít brzy svůj vlastní pracovní tým a Ferrari, podobně jako mladý hejsek. Na teambuildgových akcích se údajně jen šukouškuje, což je asi jediné, co mě na pohovoru zaujalo. Utíkám z místnosti pryč. Mladý hejsek utíká za mnou. Bojím se, že chce šukouškovat. Když už jsem v bezpečí venku, tedy pryč z nejlepší společnosti na světě zabývající se finančním poradenstvím, srazí mě vrtulník. Nechápu, odkud se vzal, zřejmě za to může včerejší promítání filmu Die Hard 4. Mezitím mi přijde smska, že jsem u pohovoru uspěl. Strašně rád bych chtěl statusem oznámit, že jsem se stal managerem, ale bohužel pro mě to již není možné. 

#mickey mouse #finale

Jsem mrtvý a dívám se na vlastní rakev. Stojím sám v prázdném pohřebním sále. Teda až na Mickey Mouse v první řadě. Podivným, pisklavým hláskem ke mně promlouvá a ocáskem radostně bouchá do dřevěné lavice. Podává mi iPad s mým facebookovým profilem. Na zdi vidím červený čtvereček s číslicí 1985. Kliknu na něj. Na profilu se objeví 1985krát napsáno R.I.P. 

"Za deset minut to není špatné skóre!" zamyslím se lišácky.

"Tak zrovna tenhle člověk to určitě s R.I.P. nemyslel upřímně!" kroutím hlavou a přitom se směju. 

Směje se i Mickey Mouse. Parchant.

"Co jsem to jen stvořil, Marku," ptám se sám sebe, zatímco se ozvěna nese sálem, ,,co jsem to jen stvořil, Marku Zuckerbergre!?"

Leknutím se probudím.

RENDEZ-VOUS

JANA

Na páteční večer se Jana těšila celý týden a na samotné přípravě to šlo hned poznat. Oholila si nohy, natočila vlasy a na věšáku měla připravené šaty, o kterých věděla, že v nich vypadá úžasně. Lehce odhalená ňadra a správná délka šatů dávaly jasně najevo: "Nejsem děvka, ale jsem neskutečně sexy, panáčku". Během příprav na rande několikrát zkontrolovala mobil. Čekala na zprávu od Ivoše, který ji měl napsat, kdy a kde se dnes sejdou. Představovala si, jak si po romantické večeři zajdou na pár skleniček, možná i zatančit, a pak taxíkem k němu, kde jí opět vykouzlí pár orgasmů. 

Zrovna, když si malovala oči, pípla jí smska. Nadšením vyběhla do ložnice a zprávu si přečetla.

"Dnes nemůžu. Promiň. I."

 

IVOŠ

Ivoš odložil telefon na noční stolek. Zašmátral pod postelí a vytáhnul nedopitou láhev s  šampaňským. Zuby otevřel špunt a trochu šumivého moku nalil Alici do pupíku. 

"Ještě to pořád studí!" uchichtla se Alice.

"Nediv se, byla to rychlovka, tak zůstalo chladné," řekl Ivoš, ,,teď už si dám ale záležet!"

"No, jen aby!" drze odpověděla Alice a našpulila se nahým zadkem na bok.

JANA

"Já jsem fakt kráva!" nadávala si pro sebe Jana. 

Nevěděla si s náhlou změnou pátečního večera rady. Komu se ozve? Přece nezůstane trčet doma. Chtěla zavolat její nejlepší kamarádce Alici, ale pak si vzpomněla, že odjela za rodinou na Šumavu. Po chvíli hledání jmen v mobilu se rozhodla, že napíše Mirkovi, který ji už uhání bezmála dva měsíce. Podle Jany je sice hodný, ale to je tak všechno. Oblékla si džíny, tričko a peněženku si nechala doma.

"Mirkovi se stejně budu líbit ve všem." odsekla a nemohla přestat myslet na Ivoše, který jí dnes dal košem.

MIREK

Když si po třetí četl zprávu od Jany, nevěřil vlastním očím. Opravdu mu dnes napsala, jestli s ním nezajde na kafe? Ihned jí souhlasně odpověděl a zkontroloval obsah své peněženky. 

"Vezmu si pro jistotu kondom, co kdyby?" přemýšlí nahlas.

"Sakra, musím ještě zrušit dnešní rande se Zuzkou," pomyslel si, ,,je sice hodná, ale to je tak všechno."

JANA A MIREK

"... no a pak jsem ten vývar omylem vylil do dřezu!" popisoval usmívající se Mirek dnešní příhodu s polívkou.

Jana se rozesmála, ale takovým tím nuceným smíchem, který pozná jen odborník, který se snaží zabavit svůj doprovod v příjemné kavárně, zatímco onen doprovod v tu chvíli myslí na úplně jiného chlápka. 

"Dáme si víno?" zeptal se Mirek.

"Ne, ne, zůstanu u Coly, dnes nemám náladu pít," utla objednávku Jana, ,,navíc mi doma asi bouchly pojistky, tak nechci večer bloudit opilá ve tmě!"

"Dobře, tak si dáme ještě dvě Coly!" řekl Mirek k číšníkovi smutným pohledem.

"Ale kdybys měl čas, tak až dopijeme, mohl by ses jít ke mně na ty pojistky podívat!" obrátila Jana. 

Na Mirkově tváři se vykouzlil úsměv a byl rád, že si přeci jen ty kondomy vzal.

IVOŠ A ALICE

 

"Tak nikam nechoď a zůstaň tady, Alice." 

"Dobře, ale ráno si musím skočit domů pro oblečení!"

"Oukej, a zajedeme si někam na oběd, krásko!"

"Abych Ti pak tady nezůstala napořád?"

"Prosím, zůstaň!"

 JANA A MIREK 

"A už můžeš svítit jako ve Vídni!" hrdě prohlásil  Mirek právě nahozené pojistky.

"Děkuju, jsi zlatíčko!" sama bych se tady v té tmě bála.

"Nemusíš tu být sama!"

"Nezlob se Mirku, byl to skvělý večer, ale jsem děsně unavená!"

"Chápu, a zopakujeme to kafe?"

"Určitě, někdy si napíšeme!"

Když Mirek odcházel od Jany, cítil se hloupě a naivně. Světla lamp osvětlovala v tu chvíli jen jeho. Připadal si jako poslední člověk na světě. Vytáhnul ze své kapsy telefon a napsal Zuzce: "Zítra kafe?"

Zuzka bleskurychle odpověděla: "Určitě, budu se moc těšit. Posílám pusu."

V tu samou chvíli napsala zprávu i Jana Ivošovi. Ležela na posteli a v televizi zrovna dávali Sex ve městě.  

"A zítra budeš mít čas? Mohli bychom zajít na oběd. Jana." 

  

JANA A ALICE

Obě nejlepší kamarádky se po víkendu domluvily na zumbu. 

"Copak si dělala v pátek?" zeptala se Alice.

"Byla jsem nakonec s Mirkem, ale byl strašně vlezlý," odpovídá s pocitem studu Jana, ,,a chtěl sex!"

"A?" vyzvídala Alice.

"Nic nebylo prosímtě, neblázni!"

"A co ty, jak bylo u rodičů na Šumavě?"

"Báječně, příští týden jedu zase!"

KDYŽ SE VRÁTÍ BOHÉM DOMŮ

Pokojem zněla píseň Hany Hegerové. Nemohl si vzpomenout na její název. Nevadí. Lehce přiopit Jamesonem přicválal domů. Měl chuť na něco rádoby intelektuálního. Něco tak chytrého a krásného, co mu tato doba nenabízela. Nebo to záměrně přehlížel a nechtěl být další cihlou ve zdi.

Kvalitní pití vyžaduje kvalitní hudbu a na knihu neměl dost sil. Oči lehce klopýtaly o jeho upřený pohled. Žal, nebo dobrá nálada? Nebyl si tou večerní melancholií jist. Večer vše vypadá jinak. Pompézně a jasněji. 

Jo!

Ráno ovšem nekompromisně utne tu pomyslnou pomíjivou krásu a prvotní paprsky obnaží nedokonalost.

Nechce se probudit a trvá na tom zůstat ve lži. Alespoň na chvíli. Vyřčená slova a myšlenky ztratí lesk. Toho se nejspíše bojí.

"Miláčku." hlesl do ticha. Avšak v pokoji byl sám. Vybavily se mu jeho bývalé lásky a on nevěděl, komu tento libozvuk adresuje. Jí, kterou kdysi znal? Jí, kterou zná? Nebo jí, kterou teprve potká?

Je zmaten sám sebou a zlatavým irským mokem.

Proč nemůže vést rozhovor s Villonem, Woodym Allenem či s drzou konkubínou?

"Mám vanu plnou fialek," tak se jmenuje ta píseň, ,,chanson, vole!"

A usnul.